V době, kdy
jsem ještě kamarádil s Ronaldem Lauderem, jsem často
létal do Spojených států. Samozřejmě business třídou.
Zpravidla Deltou. Nabídka vína byla jednoduchá -
chardonnay a pak zase chardonnay. Ovšem vyslov po
americku, jako letušky, hezky smyslně s lehkým a
slastným nadechnutím "šardoneéj".
Víno to bylo těžké, aromatické, přetížené mladým dubovým
sudem, zkrátka barrique. Bylo tam spousta vanilky, kouře
a dubu, jen to víno se z toho poněkud vytrácelo. Tiše si
pro sebe rozděluji vína do dvou základních kategorií,
ta, u kterých mám chuť na druhou sklenici, a ta, kde mi
stačí jedna. Tohle byl ten druhý případ. O něco lepší to
ovšem bylo s červenými víny z Kalifornie, což je zase
všechno cabernet.
Vítejte v Kalifornii Spojené státy jsou pozoruhodná
země. Co ta země neumí, velmi rychle se naučí a brzo
díky brilantnímu marketingu začne dělat konkurenční
potíže svým učitelům.
Pamatuji, že začátkem devadesátých let se káva v Americe
nedala pít. "American coffee" bylo průměrná evropská
káva naředěná v poměru jedna ku čtyřem. Stačilo pět let
a pil jsem v New Yorku a Bostonu jednu z nejlepších káv
svého života.
Totéž lze říci o vínu. Amerika se rychle učí, rychle se
profesionalizuje a oproti původnímu zdroji má vždy
výhodu drtivého marketingu. A ještě jednu výhodu má.
Není v Evropské unii, může si rozvíjet vinařství, jak je
libo, rozšiřovat výměru vinic, jak je libo. Navíc nemá
žádné přívlastky, žádné apelace, žádné regulace. A má ke
všemu velmi profesionální přístup.
Dovolte mi, abych pominul vinařské státy Washington i
Oregon i malou oblast na severovýchodě Spojených států
hned u niagarských vodopádů. Pojeďme rovnou do
Kalifornie. Díky ní jsou dnes totiž Spojené státy
čtvrtým největším výrobcem vína na světě.
Kalifornie, to je spousta slunce, takže žádné kyselinky
(kde by je tu vzali), přezrálé hrozny, vysoký cukr, tedy
vysoký alkohol. Všechny tyto problémy ovšem obratně a
bezohledně zahlazeny dubovým aroma s vanilkou a kouřem,
a to u červených i bílých vín. Ceny vysoké. Kalifornie
na konci osmdesátých let a v devadesátých letech, to
bylo ve vůni i chuti více mladého dubového dřeva než
vína. Johnson ta vína případně nazval dubová monstra.
Věrna své marketingové tradici se Amerika pokusila
přesvědčit zbytek světa, že tak mají vína vypadat.
Samozřejmě, že se tu našly i skvosty, ale ceny byly
vysoko nad špičkovým bordeaux. Ostatně bordeaux tu
opsali se vším všudy, je to ona známá trojice cabernet,
merlot a cabernet frank.
Do příznivého hodnocení se zapojil i papež sommelierů a
degustátorů Parker (a mnozí odborníci mu to dodnes mají
za zlé). Fakt je, že špičková vína od Mondaviho z Napa
Valley nejsou špatná. Naopak. Nesmíte se ale dívat na
ceník. Za cenu absolutní špičky, což je Opus 1 - víno,
které Mondavi produkuje společně s Rothschildem,
dostanete dnes tři lahve skvělého grand cru classe
bordeaux. Volím jednoznačně ty tři lahve.
Budete-li v Kalifornii, zajeďte se určitě podívat k
Mondavimu se pobaveně a potěšeně usmívají: "My jsme to
vždycky říkali." Nossiter je americký sommelier, který
se naštval. A protože byl shodou okolností současně
filmař, vyřídil si účty s americkými producenty vína po
svém.
Natočil zničující dokument, ve kterém s brutální
otevřeností odhalil aroganci a nepoctivost amerického
vinařského průmyslu. Podle jeho názoru kalifornská
uniformita vína, kterou globalizovaně vtiskují ostatním
vinařským oblastem světa američtí producenti pomocí
nelítostného marketingu i ne příliš čistých metod,
ohrožuje základní půvab vína. Jeho pestrost chutí a
výrazu, odlišnost odrůd a odlišnost geografickou.
Za hlavního padoucha považuje legendárního producenta,
právě Roberta Mondaviho z Napa Valley (kterého si, jak
už víte, pro svoji americkou produkci vybrali jako
partnera Rotschildové, společně produkují to již
zmiňované slavné i zatracované Opus 1).
Jeho fenomenální úspěch s těžkými hodně uniformními, ale
atraktivními a efektními víny spustil podle Nossitera
vlnu "napafikace" světového vinařství. (Mimochodem i my
se "napafikujeme". Docela úspěšné je jedno vinařství na
Znojemsku, které celou svojí produkci, ať jsou to i
místní odrůdy, barikuje a nezapře inspiraci v Napa
Valley.)
Jeden kladný efekt to otevřené pojmenování charakteru
kalifornských do Napa Valley nebo i do sousední Sonoma
Valley. Uvidíte, jak se má dělat marketing a jak
organizovat ochutnávky vína. V tom jsou Američané
nepřekonatelní.
Někdo zesměšňuje Bushe, jiný zase víno
S kalifornským vínem souvisí jeden z největších
dokumentárních filmových hitů poslední doby. Na
posledním filmovém festivalu v Cannes se hned za známým
dokumentem Fahrenheit 9/11, který zesměšňoval prezidenta
Bushe, umístil další americký celovečerní dokument
Mondovino.
Vlastně je to zkratka Mondaviho víno. Autorem je
Jonathan Nossiter a při vyslovení toho jména si dnes
zřejmě velcí američtí producenti vína se vztekem
odplivnou. Evropané vín mělo. I Američané začali
zjišťovat, že příliš mnoho dubu a vanilky není víno. A
také, že Kalifornie není jen Napa Valley a Sonoma Valley.
Začínají objevovat svěžejší vína z okrajových oblastí.
Objevují opět merlot a zejména pinot noir. Tak uvidíme,
třeba nás za pár let Amerika, velmi jemně vnímající
módní trendy, překvapí naopak svěžími víny. Ale obecně
už dnes za vidění vinařská Kalifornie, zejména ta
pomlouvaná Napa, určitě stojí!