Víno se pije k jídlu

16. díl
Tak Francii máme za sebou a zbývá střední Evropa. Tady musíme začít frankovkou. Původem je zřejmě z Rakouska. Nádherná a tělnatá středoevropská odrůda se slušným taninem a vůni po povidlech. Pěkná je v rakouském Burgerlandu, u nás skvělá z velkopavlovické podoblasti. Vyžaduje teplejší polohy. Mimo střední Evropu je frankovka hodně podceňovaná, kladená někam na roveň lepšímu beaujolais. Ale budeme-li o ni pečovat, bude to velké víno.

Další víno, které u nás najdete, je původně francouzská odrůda, kterou ale ve Francii už vlastně neznají. Dokonale se jí zbavili a upřímně řečeno, dobře udělali. Jako sirotka jsme se této odrůdy ujali a dnes jí máme vůbec nejvíce na světě! A trochu si s ní nevíme rady. Svatovavřinecké (Saint Laurent po francouzsku), odrůda vrtošivá a choulostivá. Vína, podle mne, nic moc.

Co bychom ale měli svatovavřineckému přičíst k dobru, je jeho genetický podíl na vytvoření odrůdy, která není nic jiného než spojení obou předchozích. Vavřinec s frankovkou dohromady vytvořily odrůdu, které říkáme zweigeltrebe. Moc pěkné víno. Jen na okraj poznamenám, že andré je náš šlechtitelský pokus z šedesátých let o totéž, jen v opačném gardu: frankovka s vavřincem. Nedosahuje ale u nás ani čtvrtiny úspěchu "zweiglu".

Na závěr jsem si schoval podceňovanou, opovrhovanou odrůdu, kterou mám moc rád. Téměř po celý můj život patřila k nejnižší třídě vín. Byla v roce 1772 dovezena z Portugalska do Rakouska a od té doby jí ve střední Evropě říkají portugal (modrý portugal).

Vděčná, skromná, nenáročná, plodná a radostná odrůda. Věřím tomu, že by se z ní mohlo jednou stát naše "beaujolais"! Třeba jako tak zvané martinské víno, tedy takové, které stihne vinař vyrobit a nalahvovat do svatého Martina. Teď už to chce jen nějakého marketingového génia, který by příchod tohoto vína proměnil na událost. Na zdraví a dobrou chuť Tak, teď už víme všechno, co je třeba, o bílých a červených vínech. Můžeme se proto bez obav pustit i do komplikované večeře o více chodech. A začněme hned u nápoje na uvítanou. Nejčastěji to dnes bývá šampaňské nebo sekt.

Se šampaňským úspěšně zvládnete i "amous bouche", předkrm před předkrmem, který vám "zdarma" v lepší restauraci přinesou na uvítanou.

Chcete být opravdu za bonvivána a chcete sklidit obdivný pohled nejen od vašeho protějšku, ale i od číšníka? Dobrá, pak jako předkrm objednejte paštičku, ovšem z husích nebo kachních jater, tedy hodně tučnou foie gras (foa gra). Je zpravidla podávána se sladkým ovocem. Když ji číšník přinese, odsuňte s lehkým odporem skleničku vína, které na úvod večeře pijete jako aperitiv. Přivolejte sommeliera, ukažte na talíře s paštikou a nedbale, ale i s trochou výčitky prohoďte: sklenku sauterneského (vyslov sóternského).

Ten uznale kývne a s omluvou, že vám sám sauterneské nenabídl, přinese čirou láhev s bílým vínem velmi vysoké barvy. Nazlátlý nápoj s úžasnou vůní, lehkou kyselinkou v pozadí a s mohutným révově sladkým tělem. Nádhera, a k foie gras dokonalá chuťová symfonie.

Až jednou budete chtít zcela rozkotat vlastní rozpočet na hodně dlouhou dobu (nebo chcete-li brzo vyhlásit úpadek), pak se samozřejmostí v hlase objednejte sauterneské, ale d'Yquem (řekněte jen "ykem"). A sommelier omdlí. Pokud náhodou neomdlí, pak se vás třesoucím hlasem zeptá na ročník. Požádáte-li o sto let starý d'Yquem, nedopouštíte se žádné výstřednosti. Té byste se dopustili, pokud objednáte ročník jen 10 let starý.

D'Yquem patří k nejvzácnějším a nejdražším vínům světa, s dlouhým zráním. Pokud nehodláte riskovat zdraví sommeliera (ani své peněženky), pak ovšem vystačíte s vínem "od sousedů". Oblast Cadillac je blízko Sauternes a produkuje podobná sladká, ale mnohem levnější vína. Stejně vám vyhoví třeba alsaské víno, na kterém bude napsáno Sélection de Grains Nobles (něco jako náš bobulový výběr s mohutným zbytkovým cukrem).

Červené můžeme pít i k rybě Jste-li milovníky ústřic, pak sladká vína raději ne.

Úplně naopak! Ani gram cukru. Objednejte další skleničku šampaňského a pokud možno blanc-de-blancs (šampaňské jen z bílých odrůd a ze zelených hroznů, nikoli z červených nebo modrých). Se šampaňským nic nezkazíte ani v případě, že ustřice jsou tepelně upraveny. Obecně k mořským potvorám a dalším podobným zvrhlostem velmi suché bílé víno.

Tedy třeba nebarikované chardonnay, pěkně minerální, samozřejmě ze Chablis, nebo naše mikulovské chardonnay, které je z úplně podobných vápencových půd. Ale překvapeni můžete být i dobrým sylvánským zeleným nebo rýňákem.

A víte, co je problém? Když si dáte uzenou rybu. To je oříšek. Uzený losos snese ryzlink nebo chablis, ale s uzenou makrelou je potíž, možná zkuste šedou rulandu, neboli pinot gris. Samozřejmě úplně se vyhněte kombinaci ryb a vín tříslovitých.

A víte, co je problém? Když si dáte uzenou rybu. To je oříšek. Uzený losos snese ryzlink nebo chablis, ale s uzenou makrelou je potíž, možná zkuste šedou rulandu, neboli pinot gris. Samozřejmě úplně se vyhněte kombinaci ryb a vín tříslovitých.

Pokud máte rádi zvěřinu, pak se obvykle doporučuje pinot noir (rulandské tedy burgundské modré). Dávám ale spíše přednost vínům od Rhony. Ať severní plný syrah nebo ještě raději vína z okolí Chäteuneufdu-Pape, tedy z jižní Rhony. Čím krvavější maso, tím těžší červené víno. Zejména jehněčí chce cabernet sauvignon, prostě bordeaux. Hovězí kupodivu snese od cabernetu, přes pinot noir až v některých úpravách překvapivě i hodně těžké a tělnaté chardonnay nebo rulandu. U telecích platí to, že není rozdílu mezi těžším bílým a lehčím červeným. Volte podle dresinku nebo omáčky Teď několik obecných zásad. U salátu víno vybírejte podle dresinku. U těstovin zas podle omáčky. Obecně omáčka rozhoduje více, než třeba i maso. K majonézám a bílým omáčkám, ať je v nich cokoli, nejlépe občas poslouží bílá rulanda, neboli pinot blanc. Je měkčí, méně minerální než třeba chardonnay, s máslovější chutí. Jídla na houbách se zas dobře snoubí s pinot noir.

Kdykoli narazíte na agresivní chuť octového dresinku, sojové omáčky, zázvoru, citronové omáčky, ale i na takový problém, jako je velmi intenzivní kyselá chuť rajčat, obraťte se s důvěrou na sauvignon. To je pevné aromatické víno, které si poradí téměř se všemi problematickými chutěmi. Sauvignon je také asi jediné víno, které je ochotno se postavit něčemu tak strašlivě agresivnímu, jako je kozí sýr.

Postaví-li vám na stůl někde misku s vlezlými burskými oříšky (snad už se to nedělá) a chcete pít víno, odolejte pokušení. Zcela si zkazíte chuť. Opa t r ně i s olivami, které se lépe kamarádí s Martini Dry a jinými suchými bílými vermuty. Klidně ale zobejte mandle.

Pokud jste zvyklí příliš pepřit jídlo, pak volte lehčí mladší vína. Staré víno je příliš rafinované, aby ustálo ten brutální útok. A pokud jíte křen, pak na chvíli zcela vzdejte víno!

A poslední pravidlo: Čím sladší pokrm, tím sladší víno. Víno nikdy nesmí být méně sladké než jídlo, třeba desert, které právě jíte.

Existuje vůbec nějaké jídlo, k němuž nenajdete vhodné víno? Bohužel ano. Problém je se zmrzlinou. Dejte si, pokud musíte, místo vína lehčí sherry. Ale je-li nějaký dokonalý zabiják vína, pak je to lepkavá a svůdná čokoláda. Dáteli si čokoládovou pěnu na závěr večeře, nebo bude-li vaše dáma zobat pralinky, které vám vrchní přinese na etažérku, aby trochu osladil hořkost a údiv, který zpravidla zažíváme při pohledu na účet, pak vězte, že není vína, které by ustálo čokoládu. Nezkoušejte to, neexperimentujte, neobjednávejte další a další vína. Dejte si kávu a rozlučte se. Jo, a zaplaťte! Ostatně ty pralinky jsou stejně něco jako jemný a zdvořilý vyhazov.

VLADIMÍR ŽELEZNÝ; Autor je poslanec Evropského parlamentu