Stále hrozivěji se vynořuje problém, který jsme při vstupu do Evropské unie poněkud přehlédli - mzdový a daňový dumping Evropské unie. Tento problém je citlivý pro nové členské země, zejména ty postkomunistické, s nižší životní úrovní. Eurokratická vrstva úředníků a funkcionářů Evropské unie, která dnes tvoří v Evropě několik stovek tisíc lidí, si totiž pro sebe vymohla významná privilegia a výhody, které se stanou neodolatelným pokušením pro mladé vzdělané talenty v členských zemích. Sekretářka, kterou platí evropský parlament v třídě A-7 má dnes hrubý plat přes 150 000,-Kč, čistý příjem je však překvapivě 130 000, protože zaměstnanci Evropské unie si užívají daňovou výhodu. Jsou zdaňováni pouze 8-10 %. Kromě toho mají nárok na další výhody. Tento rozdíl v příjmech je sice citelný, ale nemusí být rozhodující v zemích s vysokou životní úrovní a vysokým průměrným příjmem obyvatel. Je však mimořádným lákadlem třeba pro mladé kvalifikované lidi v České republice. Jen pro ilustraci, náš poslanec Evropského parlamentu, který je placený Českou republikou má hrubou mzdu více než dvakrát nižší než jeho tajemnice v politické frakci, placená Evropským parlamentem. Ještě dramatičtěji vyhlíží ovšem čistý příjem po zdanění a pojištění, tady je příjem tajemnice třikrát vyšší. Přitom oba musejí žít v drahém Bruselu. Nejdu tu však o poslance! Jak má takovému pokušení odolat mladý vysokoškolsky vzdělaný odborník, který má v České republice nástupní plat 7-10x nižší? Rychle se rozrůstající administrativa Evropské unie postupně odplaví talentované a vzdělané mladé lidi z naší republiky. Bude se tak opakovat situace při tereziánských a josefínských reformách, kdy vznikající administrativa Rakouska vyzobala z Českých zemí nejkvalitnější talenty (dodnes je téměř třetina vídeňského telefonního seznamu tvořena českými příjmeními). Vidina vysokého platu a mimořádně nízkého zdanění je ale lákavá i pro politickou vrstvu eurooptimistů, politiků vyvržených národními politickými institucemi, osob, které vědí, že nemají perspektivu na domácí politické scéně, různých členů "konventů", proevropských demokratů, bývalých ministrů a ministerských předsedů. Ti všichni se rychle, povzbuzeni nízkými daněmi, proměňují v horečné zastánce rozpouštění členských států v jednotné federalizované Evropě. Za příslib výhod, které jim jejich původní členská země nemůže nabídnout, se z nich stávají nekritičtí až fanatičtí podporovatelé euroústav a jiných utopických norem evropského superstátu.